V bufetu

Karel Plíhal

1:JCen nechte trpaslíka G/HOndřeje,
jAmen ať si dá, co hrdlo rEmáčí,
Amať se, chFudák malej, tCaky jEm7ednou pA7oměje,
D7echno platím, a tak: Go co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SFrdce má rGozervané nCa hadrAmy
prDmo jednu tErpaslici zAme sádry,
bG#7yla tak krásná, až se vCěřit nechtělA7o,
jD7ako by ji uplácal sám MGichelangelo,
nFosil jí rGybízové kCorálkAmy,
kDmoukala nEepřítomně dAmo dálky,
tG#7ak velkou láskou ji, chCudák, zahrnA7ul,
žD7e by se i kámen nGad ním ustrnul,
ale sádra nCe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: